3. kapitola - Št'astný den

28. srpna 2010 v 14:47 | ♂Pobertka♀
Takže... Máte tady další kapitolku :) Děkuji za pochvalné komentáře :)

2. ledna


Milý deníčku.

Dnes  se vrátili studenti,  kteří byli  na prázdniny doma. Takže se vrátil i James. U snídaně si sedl vedle mě. Řekl mi akorát Ahoj, a já jemu taky. První hodinu jsme měli lektvary. Sedla jsem sido první lavice v prostřední řadě. Vedle mne nalevo si sedla Emilia, a napravo James. Jamesobvykle sedává vedle Siriuse a Remuse, a Peter je malý, tak si sedá vždy o jednu lavici před Siriuse. Při hodině, když jsme míchali lektvar na obarvení vlasů na modro, mi James poslal papírek. Bylo na něm napsáno: "Lily, budeš si se mnou psát? James" Tak jsem mu tedy odepsala: " Tak dobře." Asi pět minou jsem čeklala na jeho odepsání. On si totiž psal ještě se Siriusem. Když jsem konečně dostala ten kus pergamenu, tak na něm stálo něco, co mě zaskočilo, velice zaskočilo. "O
přestávce se sejdeme naškolním dvoře - souhlasíš?" "Souhlasím."
Po zbytek dvouhodinovky už mi nenapsal. James, a něco důležitého? To mi nejde k sobě. Když mi profesor Křiklan ohodnotil ten lektvar, dostala jsem N - nadočekávané.

Když konečně ta dlouhá dvouhodinovka lektvarů byla za námi, vydala jsem se na školní dvůr. Když jsem tam přišla, James už tam čekal.On byl všude nějak podezřele rychle. Ale co. Pozdravila jsem ho, a on mě také. Zeptala jsem se ho, přoč jsme tady, a on mi odpověděl, že mi něco musí říct. Nakonec z něj vypadlo, že Havraspár, se schválením ředitele Brumbála pořádá ples. On sám, že moc tančit neumí, ale že tam všichni (tím všichni myslel jeho partu, a pár studentů z Nebelvírské koleje) z Nebelvíru budou. A že jestli bych tam nechtěla jít s ním. Dlouho jsem nic neříkala,potřebovala jsem si to rozmyslet. James je ted'poslední dobu velmi milý, to ano, ale zase on, a můj nelepší přítel Severus... No, prostě jsem odpověděla, že tedy ano, ale taky jsem se zeptala, jakto, že tak najednou. James mi odpověděl, že neví. Asi jeto prý tím, že mu ted' připadám víc milá, a sympatická. To samé jsem mu řekla i já. Ptom jsme tedy společně odkráčeli na hodinu Přeměňování. Opět jsme si sedli vedle sebe, a Emilie se mě vyptávala, kde jsem celou přestávku byla. Řekla jsem jí, popravdě,že na dvoře, ale neřekla jsem s kým. Po této hodině jsme měli oběd. Neměla jsem moc hlad. Takže jsem ani nic moc nesnědla. James ale ted' seděl skoro u konce velikého jídelního stolu pro Nebelvírskou kolej, zatímco já jsem byla někde uprostřed.Něvím jak to, ale začínala jsem mít Pottera ráda. Jako by se najednou úplně proměnil. Vzpoměla jsem si, že mám pro něj ještě uchystaný dárek k Vánocům. Měla jsem pro něj připravený takový jakoby dárkový balíček, do kterého jsem zabalila 3 čokoládové žabky, dvě krabičky Bertíkových fazolek tisíckrát jinak, 3 lízýtka tisíckrát jinak, a balíček lékořicových bonbónů.

Ten Havraspárský Ples byl ještě dnes večer. V Bradavicích jsem měla jen jedny šaty. Byli dlouhé, světle, hodně světle modré, s různými ozdobami. Oblékla jsem si je, a zjistila jsem, že jsem asi trochu povyrostla. Když jsem je měla posledně na sobě, byly mi ještě trochu delší, ale ted' mi padly jako ulité. Ale neměla jsem žádné boty, které by se k těm šatům hodily.Měla jsem jenom boty k hábitu, a ty by se asi k tomu moc nehodily, a jako druhé boty jsem měla tenisky. Černé s bílými tkaničkami. Nakonec jsem se rozhodla pro tenisky. Sice to nebude vypadat zrovna nejlépe, ale co. Když jsem přišla do společenské místnosti, James tam už na mě čekal. Měl na sobě černý, společenský hábit, a narozdíl ode mne i společenské boty. Šli jsme mlčky do velké síně, připravené pro ples. Nak kraji síně byli odsunuté stoly a lavice. Byli jsme s Jamesem v síni mezi prvními. Sedli jsme si tedy na lavici ke stolu, a začali jsme si povídat. Povídali jsme si o různých věcech. Ptal se mě, co mám z kouzelnických sladkostí nejraději. Řekla jsem mu, že čokoládové žabky. On mi pověděl, že má náhodou jednu v kapse, a že mi jí dá. Já jsem mu poděkovala, a řekla, že mám pro něj ještě dárek k Vánocům. Tak jsem mu tedy můj dárkový balíček předala. Měl z něho ohromnou radost. Říkal, že jeho nejoblíbenější sladkosti jsou Bertíkovi fazolky, a že z z dvou balení ode mne má snad největší radost ze všech těch sladkostí.

Když ples začal, tak jsme s Jamesem začali tančit. Pověděl mi, že mě začíná mít rád. A já jsem mu pošeptala, že já jeho taky. Potom jsme si sedli ke stolu s občerstvením, a pití, a každy si vzal jednu číši pomerančového džusu. Krátce před koncem plesu jsme společně šli do společenské místnosti. Nikdo v ní nebyl. Studenti, kteří nešli na ples už zžejmě spali. Bylo 10 hodin. Sedli jsme si na křesla ke krbu, a povídali jsme si, když jsem se podívala na hodinky, bylo už 11:21. Řekla jsem jamesovi, že už musím jít, a on mi řekl, at' nechodím, že mi chce ještě něco říct. Řekla jsem, že jsem unavená, tak at' mi to řekne ted'. Sedla jsem si tedy do křesla, a on mi řekl, jestli s ním nechci chodit. Chvíli jsem přemýšlela, a nakoncec jsem se rozmyslela: "Ano." A ještě jsem tam chvíli zůstala.

Ted' jsem v naší ložnici, je krátce po půlnoci, a píšu si deník...

Miluju Jamese Pottera.

Tvá Lily.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ~The Diss ~The Diss | Web | 28. srpna 2010 v 14:53 | Reagovat

Pěkný..:)
Jinak jak se máš??:)

2 Liliane Evans Liliane Evans | 28. srpna 2010 v 14:54 | Reagovat

tí sa ale dali rýchlo dokopy, mohla si to trošku predĺžiť :D
v strednej časti mi chýbala priama reč :(, všetko samé, on mi povedal, odpovedala som,... to je asi jediné čo mi tu vadilo, ale inak super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama