5. kapitola - Dobrodružství (s věnováním :D)

30. srpna 2010 v 16:16 | ♂Pobertka♀
Tato kapitola je věnována Liliane Evans. Naprosto skvěle komentuje. Děkuji za tvé pochvaly, i připomínky.
PS.: Je tam i trochu přímé řeči :)

3. března
Milý deníčku...
Dnes byl další výjezd do Prasinek. Peter a Remus zůstali na hradě, protože Remus se učil na Astronomii, a Peter byl na oštřovně, poněvádž si přiskřípl ruku do dveří, a má zlomené zápěstí. Tak jsne tedy já, Emilia, Sirius a James šli nejdříve k Taškáři, tam jsme nakoupili jen pár blbůstek. Nadále jsme šli do Medového ráje, každý si tam koupil hromadu sladkostí, a James k tomu samočistící kapsle, protože mu včera večer spadl zubní kartáček do záchoda. I když byl už březen, tak byla zima. Nám už taky začínalo být trochu chladno. Došli jsem tedy všichni ke Třím košt'atům, a James nám všem zaplatil láhev Máslového ležáku. Za chvíli jsme už byli opět v Medovém ráji. James a Sirius nám řekli, at' jdeme do sklepa, že se tamtudy dostaneme do hradu, a že oni si ještě půjdou něco tajně zařídit k Chroptící chýši. At' zvedneme padací dveře, a jdeme dovnitř. Emilia se dnes těsně před výjezdem do Prasinek také dozvěděla o Pobertech, a Remusovi. Pobertové Emilii věří, že nic nevyzradí. Tak jsme poslechly, a šly jsme s Emilií do sklepa Medového ráje. Ale nemohly jsme přijít na to, jaké padací dveře měli na mysli... Po chvíli souvislého hledání jsme ty dveře konečně našly. Byli těsně za vchodem do sklepa, ale nebyli vidět, protože splývali s parketovou podlahou. Vlezli jsme tedy do úzkých padacích dveří, a šly jsme. Šly jsme strašně dlouho. Nakonec jsme došly zřejmě na konec chodby. Jenomže... Nikde žádné dveře... Jen nějaká zed'. Nezbylo nám nic jiného, než čekat, až přijdou James a Sirius.

Asi po dvou hodinách čekání kluci konečně dorazili. Ptaly jsme se jich, jakto, že jsme se ocitly na konci chodby, a nedostaly jsme se do hardu, a James nám na to s klidem odpověděl: "A jó... Já jsem Vám zapoměl říct, jak se dostat z chodby. Dámy, prosím, ustupte." Tak jsme o krok ustoupily do leva. James vytáhl zpod hábitu hůlku, poklepal na stěnu, a zašeptal, že to bylo sotva slyšet: " Dissendium. " Stěna se otevřela. Vzšli jsme z chodby, a s Emilií jsme překvapeně zírali na sošku Jednooké čarodějnice ve třetím patře. Emilie se zeptala Siriuse: " Jak jste na tu chodbu přišli? " Sirius odpověděl, že Bradavice mají celkem 7 tajných chodeb, a že tato je jedna z nich. A že prostě na všechny ty chodby narazili náhodou... A odvyprávěl jí celý příběh Pobertova plánku, který jsem já už slyšela od Jamese. Společně jsme se tedy vydali až do sedmého patra Bradavického hradu, do Nebelvírské společenské místnosti. Když se nás Buclatá dáma zeptala na heslo, nemohli jsme si nikdo vzpomenout. Ale brzy se dostavila záchrana. Petera už propustili z ošetřovny. Zápěstí se mu už zpravilo. Bradavice mají novou ošetřovnici. Madame Hoopingová už byla stará, a dala výpověd'. Ted' je tu Madame Poppy Pomfreyová, a ta dokáže napravit skoro všechny úrazy, pokud ovšem nejsou s trvalými následky. I tak to Madame Pomfreyová napraví alespoň malinko. Peter přiběhl k podobizně, a vykřikl: " Prašivý mudla " Tak to je to nové heslo. Ale že si Buclatá dáma vybrala toto... Vžyt' moje sestra je mudla, matka i otec... Ale nemůžu Buclaté dámě odporovat.

Chvíli jsme si každý lehli do postele ve své ložnici, a asi po půl hodině jsme zase šli do Společenské místnosti, a zahráli jsme si Tchoříčky. Remus se stále učil na Astronomii, a Peter si šel něco zařídit s kamarádem z Mrzimoru. Vyhrála Emilia. S Emilií jsme si ještě chtěli zahrát Řáchavého Petra, ale Sirius s Jamesem dali raději přednost Kouzelnickým šachům. Najednou mi došlo, že už je neděle, a že máme na pondělí úkol z Věštění z čísel. Ale na Věštění z čísel jsme z naší koleje ze čtvrtého ročníku chodili jenom já, Emilia, a Sirius. Asi po patnácti minutách jsme se my 3 vydali do knihovny. Úkol byl lehký, takže jsme to měli za půl hodiny hotové. Vrátili jsme se do Společenské místnosti, a zjistila jsem, že už je 7 hodin večer. Byla jsem ale tak nabitá energií, že jsem ani nepřemýšlela o tom, že bych dnes usnula. Ted' jsme měla chut' potulovat se po hradě. A jekoby náhodou se mě James zeptal, jestli se nechci projít po hradě. Vzal s sebou i Pobertův plánek, a když jsme byli kousek za podobiznou Buclaté dámy, zeptal se mě, kam bych chtěla jít. Podívala jsem se do plánlu, ale žádnou tajnou chodbu jsem prozkoumat nechtěla. Po chvíli mého čučení do plánku mi James navrhl, že bysme si mohli jít něco "uloupit" do kuchhyně k snědku. Souhlasila jsem, protože v kuchyni jsem v Bradavicích ještě nikdy nebyla. Když jsme konečně došli do přízemí, James otevřel dveře kuchyně, a já nevěřila svým očím... Nikdy bych neřekla, že v kuchyni budou vařit Domácí skřítkové. Měli tam tisíce láhví máslového ležaku, James dvě bez jakéhokoli zeptání vzal. Očividně na to byli skřítci zvyklí, že jim studenti berou jídlo a pití. Potom vzal James ještě dva kotlové koláčky, a krabičku Bertíkových fazolek. 

Potom mě zavedl někam, kde to bylo naprosto útulné. Byla to komnata nejvzšší potřeby - místnost, ve ktré bylo to, co člověk zrovna potřeboval. Sice jsem v ní byla poprvé, ale už jsem o ní hodně slyšela. Byl tam kulatý stolek, ze svíčkou uprostřed, dvě židle, a kolem stolku byli čajové svíčky. Vybídl mne, at' si jsu sednout, dal na stolek misku, která se mu objevila v ruce, a do ní nasypal Bertíkovy fazolku, a na stole se objevili dva talířky, na ně zase dal Kotlové koláčky. Nakonec na stolek položil Máslové ležály. Povídali jsme si, a jedli, a pili. Když už jsme to měli všechno v sobě, podívala jsem se na hodinky, a bylo už ktátce po desáté hodině. První, co mě napadlo bylo "Filch". Svoje obavy ze školníka jsem ihned vyklopila Jamesovi. Ten říkal, at' nemám žádné obavy, že má neviditelný plášt'. Oba jsme se tedy pod Jamesův plášt' schovali. Byl tak jemný... Jako by byl ušit z vody... Vystoupili jsme úzkými dveřmi z místnosti, a asi za dvě minutky už jsme byli u podobizny. " Paní Norrisová! " Vykřikla jsem. To jsem ale neměla dělat. Paní Norrizová zmizela, a za chvíli už byli na doslech Filchovi kroky, a jeho dýchání. Podobizna byla otevřená. Buclatá dáme se zřejmě zapoměla zavřít, a odešla na návštěvu do jiného obrazu. Vběhly jsme tedy do společenské místnosti, a ještě než jsem zavřela, bylo slyšet: "Kdepak jsi, študente?! Kdepak? "
"Uf! " Oddychli jsme si s Jamesem naráz, a shodily ze sebe plášt'. Ve společenské místnosti už nikdo nebyl. Už nás oba zmáhala únava, tak jsme se rozloučili, a šli jsmedo svých ložnic.

Deníčku, už jsem tak unávená, že snad okamžitě usnu.....................................................................................................................( to má být jako, že Lily usnula :D)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LilIane Evans LilIane Evans | Web | 30. srpna 2010 v 16:28 | Reagovat

krásna kapča, dik za tých pár uvodzoviek (priama reč :D) ;), kľudne v nich môžeš pokračovať, je to skvelé :), hlavne ma pobavila veta "...protože mu včera večer spadl zubní kartáček do záchoda" :D:D, nwm či už bola, ale kedy bude pusa? :D už som ako Minie :D
PS: dik za pochvaly na blogu a hlavne za venovanie :):)

2 Fii Fii | E-mail | Web | 30. srpna 2010 v 19:28 | Reagovat

Hezké :))  Už se těším na další díl :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama