Časová propadlina (1)

7. května 2011 v 20:29 | Pobertka |  Časová propadlina

První kapitola - Zvrat



Už jsem se naobědvala. Rozhodla jsem se, že v tom "Chroptícím" domě přespím. Člověk snad potřebuje nějaké dobrodružství k životu, nebo snad ne? Nic mi to neuškodí. Co by mě také měla jedna noc někde v opuštěném domě udělat? Rodiče jsou ted' na rok na pracovní cestě, tak mě hlídá babička. A té jsem řekla, že dnes přespím u kamarádky, ona neví, že tady žádné nemám. Hodila jsem si do batohu baterku, pět rohlíků se salámem, a litrovou láhev s vodou. Vydala jsem se na cestu. Na cestu, která vede ke konci malého zapadákova. Ke starému opuštěnému, "Chroptícímu" domu. Už je pár metrů, a jsem u mého vytouženého cíle. Už jsem tady. U toho starého, opuštěného domu. Uchopila jsem kliku, a otevřela jsem velké, vrzající dveře. První, co mi padlo do očí byl zapínač světla. Na to, že byla jen hodina po poledni, byla tma. A nejen v domě, i venku. Tak jsem tedy rozsvítila. První, co jsem vůbec ze všeho chtěla udělat, bylo prozkouma to tam. Pořádně to tam prozkoumat. Nejprve jsem šla tedy do místnosti, která byla nalevo ode mne. Rozsvítila jsem tam, a n židli jsem si položila kabelku. Byly tam knihy. Police plné desítek knih. Desítek starých knih. Jedna srovnaná v poličce vedle druhé. Byly tam hubené, i tlusté knihy. Vytáhla jsem první knihu, která mi padla pod ruku. "Numerologie." potichu jsem zašepatala. Opravdu, na knize stálo velkými ozdobnými, zakroucenými písmen *Numerologie*. Vytáhla jsem dalí knihu, a na níproozměnu stálo *Dějiny čar a kouzel*. Vytahovala jsem z police další, a další knihy... *Obrana proti Černé magii pro 5. ročník*, *Kniha Přeměňování*, *Obludné obludárium*... Obludné obludárium - kniha pro učení Péče o kouzelné tvory. Můsí se nejprve pohladit po hřbetě, a pak teprve otevřít. Jsou to kouzelnické knihy, kouzelnické knihy pro výuku v Bradavicích. To snad není možné! Prohledám šuplíky. Musím je prohledat. Třeba tam něco najdu. Otevřela jsem šuplík, pod policemi knih, a co tam bylo? Pergameny. Normální pergameny z kůže, a husí brky! "Jsem v domě nějaké čarodějky, nebo kouzelníka!" trysklo mi okamžitě hlavou. Najednou jsem zjistila, že mám docela žízeň... Vytáhla jsem tedy z kabelky litrovku vody, napila jsem se, a vodu položila jsem vodu na dřevněný, zastaralý stůl. "Musím se jít podívat na půdu! Tam se obvykle najde to nejzajímavější!" začal můj mozek přemýšlet nahlas. Pomalu jsem stoupala po rozvyklaných schodech nahorů na půdu. Můj mozek pálila zvědavost. Když jsem tam vylezla, byly tam kartonónové krabice, ve kterých byly knihy, další knihy. V jedné krabici bylo asi dvacet výtisků *Obludného obludária*, v druhé stejný počet výtisků *Obrany proti Černé magii pro 3. ročník*, a v dalších krabicích byly jen a jen kouzelnické knihy. Bylo jsem docela unavená, i když bylo je půl sedmé odpoledne. V tom jsem si všimla ještě dvou krabicí v rohu. Zvědavě jsem se k nim šla podívat - kdo by nešel? V jedné byl položen jeden pergamen na druhém, a druhá byla z poloviny naplněná husími brky. "Když si tady z těch krabic pár věcí vezmu, nikomu to neuškodí. Tento dům je přeci už léta opušěný." pomyslela jsem si. "Kdybych chodila do Bradavic, studovala bych třetí ročník." přemýšlela jsem. Popadla jsem tedy jednu učebnici *Obrany proti Černé magii pro 3. rořník*, dále jsem si vzala dva husí brky, deset dlouhých pergamenů, *Dějiny čar a kouzel od Bathyldy Bagshotové*... "Kabelku mám ale přeci dole!" vzpoměla jsem si. "Ukradené" věci jsem si položila na dřevěnou podlahu (tedy pokud se tomu dalo říkat podlaha), a opratrně jsem sešla dolů, pro kabelku. Když jsem se vrátila nahorů, všecko jsem si do ní nacpala. Chvíli jsem si pročítala *Dějiny čar a kouzel*, a pak jsem únavou usnula.
Probudila jsem se s tím, že mám nehorázně velkou žízeň. "Ach néé!" vzpoměla jsem si, že jsem láhev s vodou nechala dole na stole. No, co se dá dělat. Musím dolů, jinak tu chcípnu žízní. Opět jsem šla po vyklajících se schodech velice opatrně dolů. Ovšemže se v celém domě stále svítilo, protože jsem všude rozsvítila, a nezhasla. Napila jsem se, láhev jsem projistotu vzala s sebou, kdybych měla zase žízeň a opět jsem (musím podotknout, že opatrně) vystoupala na půdu. Strčila jsem láhev do kabelky, a šla si zase lehnout. Najednou podemnou něco ruplo. Stalo se to tak rychle, že jsem to pomalu ani nepostřehla. Propadala jsem se i s moji ohromnou kabelkou dolů...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jasmína Jasmína | Web | 9. května 2011 v 19:21 | Reagovat

Pěkné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama